ČEKANÁ
Tento způsob lovu vyžaduje od lovce značnou trpělivost a velkou dávku sebezapření. Provádí se tak, že buď brzy z rána za kuropění nebo navečer se myslivec vybere na vyhlédnuté místo a vyleze na posed. Posed je chatrná konstrukce z dřevěné kulatiny připomínající buď žebřík nebo strážní věž, většinou notně zvetšelá, nahoře opatřena chatrným, nepohodlným sedátkem. Na posedu myslivec nesmí kouřit, smrkat ani chrchlat, musí být naprosto tiše. Nesmí mu vadit ani rosa a chlad, ani obtížný hmyz. Konečně vychází na palouk očekávaná zvěř (srnec, divočák, jelen a pod.). Lovec přikládá pušku k lící, zatají dech a pečlivě míří. Jeho prst již pomalu a opatrně tiskne spoušť, když v tom ho štípne vosa. Samozřejmě že vystřelí (leknutím), ale kam rána šla ví jen Bůh. Následuje prudké škubnutí tělem, následná ztráta rovnováhy a lovec se zřítí na matičku Zemi, kde se zpravidla zle potluče. Pokud má štěstí, nic si nepolámal. Zvěř samozřejmě na nic nečeká a uprchne. S velkým sakrováním se pak myslivec ubírá pajdaje k domovu a zaříká se, že už ho tam nikdo neuvidí. Ale uvidí, jenom co mu otrne.
