MYSLIVOST„Lovu zdar“- válečný pokřik myslivců
V mužské části člověčenstva dříme pravěký lovecký pud, snad je to dáno geneticky. Tento pud občas vypukne naplno a potom muži nezbude nic jiného, než tomu dát průchod a uspokojit jej. Má v podstatě dvě možnosti: státi se myslivcem nebo pytlákem. Je zajímavé, že mezi myslivci se ženy vyskytují jen výjimečně.Skalní myslivci tvrdí, že ženská mezi nimi nemá co dělat, a že se patrně jedná o hormonální poruchu dotyčné. Laikovi těžko posoudit. Myslivost spočívá v celoroční péči o zvěř a jako sladké odměny se myslivci dostává možnosti občas něco ulovit. Mezi myslivci jsou pak zvláště ceněny trofeje jako parohy, kančí zuby a podobné. Ovšem na příklad kvůli parohům se nemusí člověk zrovna stát myslivcem, chodit na brigády a plahočit se po lese, k tomu mu stačí se pouze oženit s vhodnou ženou a parohy má doma co by dup a bez práce. A nakonec ani ty hony a lov už nejsou to co bývalo. Snad každý trouba pochopí, že lovec, vystaven nevlídnému počasí (chladu, dešti, marastu) potřebuje zahřát a to nejen pohybem, ale i vnitřně. Bývávalo. Dnes stateční mužové lovci jsou nuceni před začátkem lovu potupně dýchat do testerů kvůli alkoholu, jestli nepožili. Vždyť alkohol k myslivci patří jako ryba k vodě. Zdůvodnění, že alkohol zapřičiňuje mezi myslivci úrazy neobstojí, k těm dochází tak jako tak a postižení si za to stejně mohou sami, nakonec dobře jim tak, neměli tam co dělat, co lezli lovci do rány. Věřme, že úřady nakonec zase přijdou k rozumu a vrátí se staré krásné zlaté časy, kdy alkohol byl nezbytnou součástí lovu.
